Divadelní spolek loutkové divadlo Špalíček

Špalíček se stěhuje do hasičské zbrojnice do Doubravky do Hřbitovní ulice č. 3.

V sále, kde nebylo vůbec nic, vybudovali členové souboru kukátko pro marionety a znovu začali hrát v říjnu 1988 bez nucené přestávky. V tomto zařízení nám bylo umožněno hrát jen dvě sezony, neboť hasiči se po revoluci v r. 1989 opět zformovali a my jsme museli pryč. Opět jsme stáli před otázkou, kam teď?

V roce 1972 byla prováděna adaptace divadelního sálu a v období 1973 - 74 se nehrálo.

Sál byl upraven pro promítání dětských filmů o sobotách, kdy se nehrálo loutkové představení. Velký úspěch v těchto letech měla hra K. Čapka "Princezna Solimánská" v režijním zpracování J. Šplíchala a výpravě kolektivu J. Pleskal, V. Havlic, J. Šímová. A dále také "Don Žán" v režii J. Šplíchala s loutkami, které vytvořil J. Pleskal za řezbářské spolupráce svého otce. Na malířské realizaci výpravy se podíleli S. Bojadzoglu a V. Havlic.

V roce 1976 Vladimír Havlic připravil k miléniu ve Starém Plzenci originální hru "Radouš v opuštění hledá rozptýlení". Sám složil text, udělal loutky a výpravu. Na uvedení se podíleli opravdoví mistři svého řemesla (J. Bartovský, V. Havlic, R. Nováková - Kratochvílová, J. Ret, F. Hauer).

V březnu roku 1958 bylo zahájeno vyjednávání o možnosti návratu loutkové scény do sálu hostince u Baumanů. Bylo ale třeba dlouhých tří let namáhavé práce všech členů souboru, aby vznikla opravdová loutková scéna se vším, co k ní neodmyslitelně patří. Tvrdá a namáhavá práce, tisíce brigádnických hodin zdarma prověřily zápal a nadšení ochotníků. Na konci zbyla jen malá hrstka z těch, co začínali. Myslím, že je třeba vzpomenout alespoň na některé: J. Bartovský, V. Kubík, G. Fiala, K. Fiala, M. Říman, V. Strizel, Vl. Skála, V. Hadrbolec, A. Pauzar, J. Klíma a další.