V roce 1992 získává LD Špalíček právní subjektivitu a nový název Divadelní spolek Loutkové divadlo Špalíček.
Uvedli jsme na scénu ponejvíce obnovené premiéry her (Čert a Káča, Kráska a zvíře, Sněhurka a sedm trpaslíků, Hračky na cestách, Čertovy nevěsty, Červená Karkulka, Honza, čert a Kašpárek atd.), ale také představení zcela nová, jako byla Popelka, Pampeliškové strašidlo a Princka Vincka.
V sezoně 1997/98 se našeho divadla poprvé v pravém slova smyslu dotkla ekonomická reforma. Objekt v Zábělské ulici se vrátil pod správu ÚMO Plzeň 4 a proběhlo mnoho změn. Najednou přestal být dům divadlem Špalíček, byla zastavena činnost uprostřed sezony na dva měsíce. Našli jsme náhradní řešení. Když jsme nemohli do sálu, hráli jsme kratší představení v klubovně v garáži, a aby se tam vešli všichni zájemci, opakovali jsme pohádku dvakrát za sebou.
Na počátku roku 1998 vyhořela stará budova LD Špalíček na Rokycanské třídě. Zbyly jen ohořelé zdi a trámy krovu.
V březnu jsme mohli konečně zase začít hrát.
Vše se zdálo v pořádku, když přišlo nařízení od starostky ÚMO Plzeň 4, abychom naší scénu jako nevyhovující zbourali.
A tak v červnu část souboru zbořila poslední vlastní scénu Špalíčku. Kolik práce stála její výstavba? Kolik ideálů její bourání?
A tak zmizela naše poslední opravdu loutková scéna. Nyní si vždy před představením pracně vybudujeme provizorní scénu a po představení ji opět zbouráme.
I přesto ale vznikají nové pohádky - např.: Neviditelný zloděj, Aladinova kouzelná lampa, Čertovy nevěsty, O nepořádné princezně, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, O malinové studánce, O statečné Máně, O dvou králích a další.
« zpět