Hraje se v garáži a občas i rusky
Není pro divadlo nic horšího, než přestat na nějaký čas hrát. Opadne zájem členů a potom se jen s obtížemi vracejí. A tak když přestavovali budovu divadla, hráli jsme v garáži. Vstupné dobrovolné. Kdo znáte naší klubovnu, možná nechápete, kam se mohli vejít ještě diváci, ale vešli. Hráli jsme dvakrát za sebou a lidé byli natolik vstřícní, že počkali venku. Někdo z herců vždy připravil pro ostatní něco k zakousnutí, tak se hrálo hned veseleji. To bylo naše první kuriózní představení v garáži. Ještě že se hrálo docela jednoduché představení "Kačátko".
Největší úspěch sezóny měla samozřejmě pohádka o zvířátkách "Není nad Ferdu".
Závěr patřil "Zlaté rybce", která byla v divadelních záznamech pod názvem "Ivan Pecival". Loutky jsme oblékli do ruských lidových krojů a dlouho hledali muziku. Potřebovali jsme balalajku. V prodejně hudebnin se mi víceméně vysmáli, v archivu Státní vědecké knihovny a Pedagogické fakulty nám všemožně vyšli vstříc, ale žádná taková hudba nikde nebyla. Už jsme si kupovali letenku do
Kijeva, když jsme v soukromé sbírce objevili desku "Umění balalajky". Záchrana na poslední chvíli. S jakou lehkostí jsme konverzovali mírně upravenou ruštinou při zkouškách. Dobře, že tak. Už bylo na čase jenom vzpomínat.
Nejmenší scéna s největší výpravou
V další sezóně "marionetové" jsme uvedli již ozkoušené tituly: "Perníková chaloupka", "Červená Karkulka" a "Princezna se zlatou hvězdou na čele".
V premiéře jsme hráli "Aladinovu kouzelnou lampu", kterou jsem podle pohádky F. Hrubína zdramatizovala. Výpravu vytvořila M. Nosková. Zřejmě nakaženi Neviditelným zlodějem ze vzdálených krajů, jsme se k exotice vrátili. Bylo to náročné představení nejen po stránce vodičské, ale i mluvičské. Také přestavby byly někdy nad lidské chápání.
S Aladinem jsme byli pozváni na přehlídku do Loun. Vyvstal problém, kde hru nahrát. Nakonec jsme skončili opět v garáži. Nahrávání trvalo dlouho. Nastražené uši našeho zvukaře slyšely všechno: kolem jedoucí trolejbusy, motorky, auta, psy, letící ptáky, lupání ve starých skříních, ba i let mušky kolem mikrofonu. Nakonec jsme vše nahráli a odjeli do Loun. Nevím, kdo z vás stál na scéně tamního divadla. Je malé, malinké, možná ještě menší. A naše velkovýpravná hra se tam vešla jen tak tak. Takže při přestavbách měli diváci krásný výhled na pozadí našich herců, která se rýsovala za oponou. Naštěstí to nebyl jediný dojem, který si z představení odnesli.
Akce "Kulový blesk" aneb přežili jsme ve zdraví
Dalším zájezdem byl Český Dub, nazván pro velmi promyšlený odjezd akce ?Kulový blesk?. Jedno sběrné auto mělo ráno od půl čtvrté v minutových intervalech posbírat členy souboru z Lochotína směrem k Doubravce. První nastoupení proběhlo bez problémů, druhé také, ale na třetím stanovišti nikdo nebyl. Náš zvukař nebyl a nebyl ani za hodinu. Telefony vzal, ale nepřišel. Nakonec po hodině a půl jsme pro něho došli ? spal, jako nemluvně, tedy spíš jako zabitý. Konečně jsme vyjeli a dobrali po cestě zbytek lidí, kteří
už vyděšeně pobíhali na stanovištích a mysleli si, že jsme odjeli bez nich.
Do Českého Dubu jsme přijeli včas, odzkoušeli, odehráli a šli jsme se podívat do místních občerstvoven. Některé byly opravdu velmi svérázné. Na noc jsme byli ubytováni všichni v jednom pokoji. To by ani tak nevadilo ? známe se už dlouho. Ale ráno jsme zjistili, že náš zvukař má horečku a k tomu nepěkně vypadající vyrážku. Protože je z nás nejmladší, usoudili jsme, že se jedná zřejmě o některou dětskou nemoc a určitě velmi nakažlivou. Tak nás čekalo čtrnáct dní inkubační doby, kdo z nás to chytil ? naštěstí nikdo. Zřejmě už nejsme děti nebo jsme odolní proti všem protivenstvím.
Pod tlakem a v nebezpečí života
Následující sezónu jsme zahájili "Čertem a Káčou". V premiéře jsme uvedli "Čertovy nevěsty" a "O nepořádné princezně". Hry, které se v následujících několika letech
staly zájezdovými a mikulášskými představeními.
A opět jsou tu Louny. Tentokrát s maňáskovým představením ?Kouzelná galoše?. A opět malé divadlo. Nakonec nás nacpali do propadla. Stáli jsme na rozvrzaných stolech, s hrůzou jsme vážili každý krok, abychom neslítli na beton. Také jsme si museli hlídat hlavy - ocelová traverza hned za námi budila respekt. Nakonec jsme dohráli bez větších úrazů - dvě boule a zaražený kůl v zádech byla vcelku drobná poranění.
Závěr sezóny patřil úplně nové pohádce "Dlouhý, Široký a Bystrozraký". Loutky vytvořila M. Nosková, kulisy J. Balvínová. Hráli jsme s javajkami. Náročná výprava zabrala tolik času, že poslední úpravy se dělaly těsně před premiérou. Bylo to jedno z těch představení, u kterých si člověk není jistý, jestli vůbec bude premiéra. A až když je po ní, uvědomí si, že se to zázračně všechno stihlo.
Co jindy za rok, teď za měsíc
Divadelní prázdniny utekly jako voda a opět jsme začínali klasickými marionetovými představeními "Kašpárek vaří živou vodu", "O pyšné base" a "Adámek mezi broučky".
"Pampeliškové strašidlo" se předvedlo v nové výpravě M. Noskové. Nápadité květy naaranžované na rukavici byly oříškem pro kondičku vodičů. Stát nehnutě třicet minut s rukou nad hlavou bylo často vysilující.
Premiérovým představením byl "Začarovaný les", v režii K. Šnajdra. Soubor opět projevil "všestranné" nadání a vystoupení, kde hlavní roli hrály výbuchy na scéně, dotáhl ke zdárnému konci.
Ale tím sezóna neskončila, čekalo nás osm zájezdových představení v průběhu jednoho měsíce. Z toho jedno úplně nové - "O malinové studánce", které jsem na
motivy knihy Jaroslavy Pechové "Pohádky z mechového lesa" zdramatizovala, loutky navrhla Eva Sýkorová a realizovala je Kamila Řandová. Termíny zkoušek a představení si mnozí členové nikdy nezapamatovali a nepochopili je ani po zapsání do diáře. Průběžně se zkoušelo pět her: na 5. loutkářské letnice "Čertovy nevěsty" a "O nepořádné princezně", na Bolevecké slavnosti "Varieté", na Kozel "Veselá medvíďata" a na závěr jsme každý den zkoušeli již zmíněnou pohádku "O malinové studánce". Není divu, že si termíny nikdo nepamatoval.
Pohádka "O malinové studánce" dostala svůj pracovní název "Mechechuláci" - podle hlavních postav: Mechula, Mechechula a Mechuláč. Hlavní hrdinové dlouho nevěděli, který je který. Jistý si byl jen vítr a víla. Představení proběhlo v komorním prostředí galerie Atrium. Bylo něžné a pohádkové, autorce předlohy vehnalo slzy do očí. A upozorňuji, že to nebyly slzy vzteku a beznaděje.
A tak jsme se pozvolna dostali do poslední slavnostní sezóny. Nejdůležitější bylo nejdřív dostat nápad, potom peníze a nakonec pracovní síly. Jak se ukázalo, peníze se našly nejrychleji. Představitelé města Plzně v úctě k našemu stáří a výdrži odsouhlasili vše, oč jsme požádali - určitě také proto, že částka byla rozumná.
V režii klanu Čečilů
Ale nejdříve jsme museli zabezpečit běžnou sezónu. Tentokrát byla téměř celá v režii klanu Čečilů.
Pohádku "O statečné Máně" nejen zrežíroval, ale vytvořil loutky a kulisy pan ing. F. Čečil.
Další představení bylo v režii jeho vnučky E. Čečilové, která po vzoru svého dědečka vytvořila také loutky a kulisy k pohádce "Čtyři pohádky o jednom drakovi". V
tomto případě rozhodně nepadlo jablko daleko od stromu.
V premiéře jsme uvedli pohádku "O dvou králích", loutky vyřezal pan K. Samec a oblékla je M. Nosková, kulisy opět namaloval ing. F. Čečil.
A na závěr si "dědeček" odrežíroval "Vodnickou pohádku", na kterou také vytvořil kulisy. Loutky navrhla a realizovala P. Kohoutková. Pevně doufáme, že u Pavly nezůstane jen u jednoho kousku.
Ale nesmíme zapomenout na naše nejmladší herce, kteří letos poprvé předvedli své umění v záři reflektorů. V pohádce "O statečné Máně" si zahrál čertíka Lukášek Fiala, který odvážně přinesl psaní z pekla před zraky všech diváků v sále. V pohádce "O dvou králích" si interpretaci malého chlapce rozdělily dosavadní šatnářky a oponářky Liduška Vaňková a Simona Janoušková. Liduška propůjčila chlapci svůj dětský hlásek a Simona loutku s přehledem zavodila.